Možná se v tom taky poznáš:
Už několik let se u lidí mojí generace snažím bourat mýty o učení cizích jazyků rozšířených díky neefektivní školní výuce.
Postupně se to zlepšuje a ženy i muži se aktivně zapojují, přestávají jen tupě biflovat slovíčka, překonávají blok z mluvení a konečně poslouchají i rodilé mluvčí...
Což je fantastický pokrok!
Zůstal už jen jeden mýtus, kterého se hodně lidí pořád ještě zuby nehty drží.
Ten mýtus je, že pilovat výslovnost v angličtině není nijak důležité.
❌Je jedno jak, hlavně to nějak řekni, oni už si s tím poradí a nějak se domluvíš.
Pokud tomu ještě dneska někdo věří - a uvěřili jsme původně všichni, díky způsobu učení jazyků ve školách - tak bohužel naletěl na největší podvod století.
Představte si, že se cizinec snaží mluvit česky.
Je totéž drahá a dráha? Nebo hrom a hroch? Nebo to profláknuté hodinky a holinky?
A stejně to platí o angličtině: think není totéž co sink, dog není totéž co dock.
To je nám všem jasné už na první pohled, protože slovíčka mají různý spelling - jinak se píšou.
A v tom je celý kámen úrazu! Proč?